В обiймах вiтрiв
Колишуться гілки, гойдаються вільхи,
І в голосі чутно: лише не мовчи.
Як сповідь у світі, посеред вибору,
Стежки розкинули місячні дзвінки.
Стоїш поміж травою блакитною,
Покритою росою, сльозами сивих віків.
І все, мов відкрите, без різких оман,
Гойдаються віття, ти стоїш крізь віки.
Долоні простягаєш, немов на приману,
У мережі стою я посеред наших віків.
Немов біля причалу якір опустила,
Кораблі вдалині вітрила спустили.
Л.С.15.11.2026
....................................
V naruci klidu:
Kolebaji se vetve, vrby se houpaji,
a v hlase zazniva: jen prosim nemlc dal.
Jak zpoved svetu, v chvili rozhodovani,
kde mesicni zvonky chodnik rozestrelily.
Stojis v trave modre, v kapkach ranni rosy,
smyte slzami sedivych veku.
A vsechno je ciste, bez lzi a bez klamu,
vetve se kolebaji a ty stojis napric veky.
Dlani natahujes jak vabnou navnadu,
ja stojim v te siti, uprostred nasich veku.
Jako bys u mola kotvu spustila ke dnu,
kde v dalce lodi spousteji svou plachtu.
L.S.15.11.2026
Свидетельство о публикации №126111600393