Посеред примхи в н загубив себе

За вікном шумів осінній вирій,
бульбашками простягався по землі,
притискаючись туманом до трави.

Ти стояв сам посеред зливи,
крапельками малював мій силует,
обійнявши себе, мов острів
серед меж загублених країн.

Непомітно ти шукав мене
серед загубленого самого себе.

Повсюди листя шепотіло,
немов підказувало, куди йти,
розповідало сповідь свою,
відкрий свої мрії, надії обійми.

А ти стояв посеред зливи,
огорнувшись болем навіки,
стискаючи сильніше кулаки...
                Л.С.09.11.2026

---------------------------
Uprostred rozmaru ztratil sam sebe:

Za oknem sumel podzimni vir,
bublinami se prosteral po zemi,
pritisknuty mlhou k trave.

Ty jsi stal sam uprostred privaloveho deste,
kapkami maloval mou siluetu,
objimaje sam sebe jako opusteny ostrov
uprostred mezi ztracenych krajin.

Nenapadne jsi me hledal
uprostred ztraceneho sameho sebe.

Vsude kolem listi septalo,
jako by ti napovidalo, kudy jit,
vypravelo zpoved svoji:
odhal sve sny, nadeje obejmi.

A ty jsi stal uprostred lijaku,
zahalen bolesti naveky,
stisknuv silneji pesti...

                L.S. 09.11.2026


Рецензии