Teplo v epose chladu

Teplo v epoche chladu:

Let, muj orle, duse ma,
srdce v barvach modro-zlatych,
dotkni se nebe, dalnych kraju,
mist nepoznanych, svetsky svatych.
Zataj dech, prirodo, spadla hvezda z nebe,
v mlze na pokraji i v raji se labutemi nese husi krik.

Stuj a neutikej, podivej se kolem,
svobodny kraj dusi rozprostrеl se dolem.
Zlatem zraji klasy, kde se nebe spoji s zemi,
obzor se ztraci v tichu a svet mlci mezi vsemi.
Plachty miru nesou teplo, zivot, nadeji,
div divu, dech se zastavi, az zustanes sam.

A tam ted — hrmi granaty, plameny zla,
temnota zahaluje pole bourеmi..
Cerny dym plazi se krajinou,
rev nebe zahalil, noci bez konce plynou,
vytahuje z ruin dvoudenni noc.
Mizi sny a utichaji v ruinach i tme —
ne, to neni pravda, to se nedeje!
Vzdy je to jen sen, staci se probudit...
Slza skanula do dlane.

Lid se semkl v krvi, ve vire nepoddajne,
brani co je tak drahe.
Hrom a blesk kraj zalily mlhou nepronikavou,
plamen zoufalstvi rozpina kridla nad hlavou.
Za rohem rusna bezi, v rukou ukradeny prelud,
tahne kalhotky a zachodove misy,
zabiji, znasilnuje vse zive, rozleva jen strach a blud.

Jsi snad znovu sama, slavou protkana Ukrajino?
Ne, nejsi sama — s tebou cely svet je jedinou rodinou!
Jsi silny ocean a mas pevne plachty, svobodna vetrila,
zvladnes vsechno. Bourе je spoutana, v srdci propast.
Dycha; laskou, dotykas se, vyjimajic srdce z hrudi.
V tvych bokach — tva bolest, v tvych ocich — seda voda.
Ale ty znovu vstanes — v boji nepadnes!

V tezke chvili bozi modlitba stoupa z ust,
listopad zvedl bouri, modro-zlute saty a rust.
Ty jsi kompas, jsi srdce buracejicich oceanu,
teplo v epoche chladu, ale ne strach.

Konec deste.
Kalina se v pokore sklonila k zemi,
aby okna miru otev;ela vsemu mezi vsemi.
Obklopujici svet teplem i dusi cirou,
aby deti rodily se svobodne a v miru.
Aby rozkvetalo stesti, nebylo zloby a bidy
ve vesmiru — na cele svate zemi v lidske pospolitosti.

Hospodin je vzdycky s tebou — ve tvem srdci i vsude kolem.
Jen ver...
Amen...



L. S. 26. 9. 2026