Vladce ocni moci, kral prazdnoty, vl;dce temnoty. Koruna studena a bez lesku, vztek, touha vladnout – nespoutana t;ha. V krecovitem sevreni dlan; drt; temnou oblohu sve cerne duse. Nezkrocene, sv;rajici zv;re v nem tesni; spinavy pozemski plac se rozl;va do horiciho indigoveho nitra a prinasi stud pokrivene, fale;ne duse.
V skrytu pred neviditelnymi zraky diva se do zrcadla, kde se hlubiny topi v jedine kapce slzy. Touzici krev pulzuje tlakem, temny jas se tri;ti a pada do bezvedomi vzteku a strachu z vlastniho stinu. Touha po moci.
Tajna nevyrcena slova se rozpousteji v myslenkach, aby nebyla slysena a zesmesnena ostatnimi. Dite place po matce, vztahuje ruce a zad; objeti; podvedome si ji pamatuje. Tuli se beznadejne a netusi, ze nebude milovano. Dusi s hnilobou laska nepatri.
L.S. 03.03.2026
Dopis rukojm mu zajatci nocniho ticha
© Copyright: Лидия Савинец, 2026
Свидетельство о публикации №126030500662
Свидетельство о публикации №126030500662
Рецензии