Nezvan host

Nezvani hoste

Neucta – dobre rano: … jak jsi spinkala, draha?
Vsechno jsi stihla? Na nikoho jsi nezapomnela?
Kolik lidi jsi cestou ponizila, zaslapala kolem,
plivla jim do obliceje? Kolik srdci jsi zranila –
tech, co kleci v uzkych bez vychodiska, narazejicich do zdi…

Lidska hodnota – i tebe vitam:
A ty… pamatujes, co vsechno pro tebe bylo udelano?
Kolik casu jsme spolu stravili? Pamatujes, co jsme spolu prozili?
Jak rozkvetal kazdy den?
Ale jakmile se objevila sance, zapomnela jsi na me, vyhodila me jako nepotrebny odpad…

Ponizovani – ty take dorazila?
Sedni. Nehybej se.
Korunka saha do vesmiru – a kdo jsi ty?
Dychaji do hadriku – tady dorazila korunovana osoba…

Zrada – bez tebe, tady, nijak…
Rano nosi snidani a kavu do postele,
a pritom ma vzdy tajny plan – pripravena zabodnout nuz do zad.

Zklamani – dobry vecer…
Zustava v srdci jako stin, tizi cely zivot.
Pokazde v ocekavani, s otazkou: kdy? a proc?
V tajnosti, v hlubokem zatmeni ceka neduvera.
Napeti zustava – vecne ve strehu.

Vycuranost – tva kazdodenni zpoved…
Jsi velmi chytra a vypocitava – vzdy si na me vzpomenes,
kdyz ode me neco ocekavas.
Ale jinak zapominas zavolat, zeptat se, jak se mam.
Vzdy jen: Ja chci, ja potrebuju…
A kdyz nedostanes, prichazi hysterie, dupani nozicek,
manipulace, obvinovani.
Jsem jen ten, koho mas vyzvednout – jako z pohotovosti.

Hysterie – vybuch mozku, jak na tebe zapomenout…
Mozek odtrzeny, rozhoupany do silenstvi – vybuch.
Delej to tak, nebo…!

Lez – myslis, ze mas vzdy otevrene dvere…
Sladkost celeho zivota – s usmevem do obliceje.
S leskem lzi v ocich, vzdy s kytkou v ruce.

Zlo – vzdy vkrocis necekanym prichodem…
Prichazis se smichem, s darem, s lstivosti.
Vzdy necekane – od tech, kterym jsi kdysi otevrel dvere,
kteri byli nejbliz k srdci,
a pak se promenili v nesnesitelne bremeno…

Tiha zivota
Zabodnuta v hrudi…
Skladani puzzlu, ktere unese jen ten,
kdo dokaze prekonat prekazky – s usmevem.
Sila ducha a mysli, laskava a empaticka,
patri tem, kdo zakusili tu nejvetsi bolest…

Autor: Lidiya Savynets.