Skladba pisni ve versich od Lidiye Savynets

Skladba pisni ve versich od Lidiye Savynets.
Verse byly poslany skupinam My3.avi a VeHiBa jako zkusebni resume k dalsimu uzavreni dohody o spolupraci.

Zapaleny svice — a svetlo zvitezilo.

Sloka 1:
Zapaleny svice — i svetlo zvitezilo,
Zahnalo ticho i temnotu.
Pamatuji si vsechno — jak jsi vchazel,
Kazde gesto, kazdy pohled — navzdy.

Sloka 2:
Plamen oci, jak nahly jas,
Svet se zastavil — cely ocarovan.
I vzduch se trese v odpoved,
A priroda se tady probudila.

Refren:
Melodie reky a tanec oblaku,
Slysis, jak zni hudba beze slov?
To je raj me duse,
Kde na tebe cekaji me verse.
Okouzleny vecer,
S netrpelivosti — setkani...

Sloka 3 (prechod):
A ve stinu bezpecnych cisel,
Jako v jednoduchom vzorci lasky,
Ty — navzdy muj,
Ja — navzdy tva...
Jako nekonecne mezi radky.

Refren (opakovani):
Melodie reky a tanec oblaku,
Slysis, jak zni hudba beze slov?
To je raj me duse,
Kde na tebe cekaji me verse.
Okouzleny vecer,
S netrpelivosti — setkani...
Koda (finale, septem):
Navzdy tva...
Vira ve svetlo.

[Sloka 1]
Zlomyslnost septa, nezne,
Zavist hledi klidne, bez prestani.
Hnev kraci tise za zady,
Pomsta — hadanka mezi nami.

[Sloka 2]
Nizkost zira bez viny,
Zrada krici — bez ticha, bez klidu.
Bezcennost — mlcky, bez stopy,
Zlomyslnost — jak hra

[Refren 1]
Ale nekde v srdci, hluboko,
Zije ten svet, skoro lehce.
Svitii, i kdyz vladne tma,
Septa: „Nejsi sam — jsem tu Ja.“

[Sloka 3]
Ohavnost — v masce krasy,
Hrubost nahle rozdava kvetiny.
Nadeji hodili do snehu,
A laskavost — pod cerny hrich.

[Sloka 4]
Uprimnost — za dvermi, stara,
Uslechtilost — v prach, jako hadr.
Slechetnost spadla v prach jak cary.
Cest skryli v sedem dymu,
A lasku vymenili za lez.

[Refren 2]
Ale presto v srdci — zni volani,
Veri, ceka a nemlcI.
Skrze jed a bolest, skrze falesny strach,
Rozzari se v lidskych ocich zas.
[Bridge / prechod]
Najdi to svetlo, v sobe, v druhych,
Mezi pady a slepymi.
Neprodavej dusi za penize —
Jsi silny. Pamatuj. Nezapomen.

[Finalni refren]
Ver ve svetlo, i kdyz je tma,
I kdyz svet padl na dno.
Nevzdavej se — jsi zivy,
A za pravdu stuj pevne.
Bila briza.

Oblekla si saty bile,
briza nesmela, ticha,
a listy rozvinula,
krasny spletla cop.

A vitr se obdivoval,
do copu se zapletal,
septal ji slova nezna,
krasna — ze srdce.

„Jak moc te miluji.“
Briza se rozzarila,
a srdce otevrela.

„Ja budu ti verna,
ja budu vzdy moudra,
at se stane cokoliv,
ja vecne budu cekat.“

A vitr se opajel,
s brizou se mazlil.

Smutna ruze. 

Sloka 1: 
Ruze bila, smutna, 
Po mne stale touzila, 
S prosbou tise septala, 
Zal v jejich ocich stal. 

Zal je smutny, 
Zal je tesknY, 
Mlcky sklopila svuj zrak, 
A spadla ji slza. 

Refren: 
Slunce zarem spaluje, 
Hlas duse neutichaje, 
Ruze bila, smutna, 
Ruze bila, nesmela. 
Po tobe se mi styska, 
VysyCham jak ve vetru, 
Bez tebe se ztratIm, 
Bolest v srdci neutajim. 

Sloka 2: 
Ticha noc me zase kryje, 
Stin v zahrade opet stoji, 
Prijdu k tobe nesmele, 
At me svitani ukryje. 

Vitr listy roztrhava, 
Jako dopisy, co shorely, 
Byla v nich laska nesplnena, 
Byly v nich sny, co odleteIy. 

Refren: 
Slunce zarem spaluje, 
Hlas duse neutichaje, 
Ruze bila, smutna, 
Ruze bila, nesmela. 
Po tobe se mi styska, 
VysyCham ve vetru, 
Bez tebe se ztratIm, 
Bolest v srdci neutajim. 

Bridge: 
Kdybys jeste jednou pohledla, 
Nasel bych ta prosta slova, 
Abych ti vratil jaro zpet 
A rozehnal chladnou zimu. 

Refren (zaverecny): 
Slunce zarem spaluje, 
Hlas duse neutichaje, 
Ruze bila, smutna, 
Ruze bila, nesmela. 
Po tobe se mi styska, 
VysyCham jak ve vetru, 
Bez tebe se ztratIm, 
Bolest v srdci neutajim… 


Milovana dcerusko. 

Sloka 1: 
Dcerusko, milovana, 
Tak dlouho jsem te cekala. 
Skrz ticho a me sny 
Sly ke mne kroky tve. 

Pocitala jsem dny i hodiny, 
Divala se do nebe, 
A nahle dvere se otevrelY — 
A v nich jsi stala ty, jak zazrak... 

Refren: 
Prisla jsi ke mne 
V noci pri lune, 
Svetlo nesla v dusi, 
V podobe andela. 
Temnota se rozplynula, 
Srdce se zastavilo... 
Ty jsi odpoved na vse, 
Ty jsi ma jarni nadeje. 

Sloka 2: 
Padla tma, spalila 
Zal i prazdna slova, 
Zustala jen nit 
Svetla lasky a odpusteni. 

Ty jsi v tom svete svetlo, 
Ty jsi muj ranni svit, 
Ty jsi prvni cisty snih 
A nekonecna stopa. 

Refren: 
Prisla jsi ke mne 
V noci pri lune, 
Svetlo nesla v dusi, 
V podobe andela. 
Temnota se rozplynula, 
Srdce se zastavilo... 
Ty jsi odpoved na vse, 
Ty jsi ma jarni nadeje. 

Bridge: 
A i kdyby svet zmizel — 
Ty v nem budes navzdy. 
Ma laska, muj andeli, 
Moje ziva voda. 

Finale: 
Ty jsi ma jarni nadeje... 
Ty jsi muj sen.… 
Ty jsi ma... 


Malinka maminka. 

[Sloka 1] 
Evgenie za ruku zajicka vede, 
Laskave mu rady nezne dava… 
„Ty jsi muj sikulka, jdi, ale nespechej, 
Poslouchej svou maminku — rucickou nemavej.“ 

[Sloka 2] 
Zajicku, neboj se, udelej krok — tak! 
Milacku, nepadni, tezky je prvni skok! 
Nestoupej do vody — namocis nozicky, 
A jdi rovne, primo — po cesticce.“ 

[Sloka 3] 
Kocek se neboj, kockam te nedam, 
I kdyz jsou statecne, ale boji se mam. 
Ach, muj malicky, zas jsi upadl! 
Maminka je vinna — spatne te podrzela. 

[Sloka 4] 
No tak, neplac! Vidim — boli te nozka, 
Pomazu ti jodem — zahoji se, drobecku. 
Brzy se naucis, brzy behat budes, 
Maminciny rady dlouho nezapomenes! 


Hudba vecnosti. 

Za oknem — dest a zima… 
Praskot dreva, dech se ztraci. 
V tom svetle krbu — 
Hraje s nami vecnost… 

Sedeli spolu, mlceli, jako by srdce zpivala beze slov. 
Knihy v rukou — a cas se rozplyval, 
dej jejich zivota — v plamenech snu. 

Svetlo pres zavesy — kridla Vecnosti… 
Svetlo beze slov, v tichu… 
Hudba Vecnosti — proudi v mych zilach! 

Ty jsi muj svet, muj dum, muj ohen i vzlet! 
V kazdem tvem pohledu — svet bez prazdnoty, 
Ty jsi ma duse… ty — navzdycky! 

Kazde rano — tvuj hlas, jak jaro, co zni mezi radky. 
Ty — jak kvet majovy pod sluncem, rozkvetla — 
a svet zaril ve me. 

Septala jsi — a nebe se chvelo, 
s vetrem jsem chytal tvuj dech. 
Stal jsem se zajatcem te duse — 
co zpivala jak sep ot v plamenech. 

Hudba Vecnosti — i v bourich zni! 
Ty — muj klid i muj vichr, ma podstata, muj magnet! 
Mezi radky zivota — stala ses snem, 
Ty — ma cesta… navzdy se mnou! 

Prisel jsem k tobe, beze slov… 
Svet se zastavil, cas ulehl… 
Rekla jsi „ano“… a vse vzplalo… 

Od te doby — jak reky v jednom proudu, 
ty — muj breh v kazdem prilivu. 
Ty — majak, kdyz noc je jak zed, 
ty — muj ukryt, ty — muj svet v stinu! 

Dala jsi mi kridla a viru, 
v kazdem boji jsem stal — za nas! 
Ani chvilku nelituju, 
ty — muj svet, ty — muj cas! 

Hudba Vecnosti — zni jak pozar! 
V kazdem akordu — ty, ma sila i muj dar! 
Ty — muj chram, muj stit, muj vnitrni hrom, 
Ty — ve mne… ty — muj domov! 

Hudba Vecnosti — jsi ve mne navzdy! 
Skrz roky a jizvy — vedes me jak hvezda! 
Ty — ma duse, svetlo, muj klid i boure! 
Ty — ma laska… bez konce… bez slov…! 
Ty — hudba… Co zni… skrz vecnost… 

_____________________________________________

Zena – Ohen, Vasen, Bolest.

Pamatujes ten vecer? Cekal jsem te...
Tma padla
A tys neprisla vcas

[Sloka 1]
Stal jsem tam
Sam ve tme
Ticho sviralo me v pestich
Slibila jsi – „brzy prijdu“
Ale stiny me jen kryly v plizi

[Refr;n]
Kde jsi byla
Kdyz svet se lamal?
Kdyz mesic zhasl
Kdyz jsem te volal?
Srdce tluce
Ale mlci v tmach
Prisla jsi pozde
Zustava strach

[Sloka 2]
Dest stekal po tvarich mych
Hledal jsem te v krocich prazdnych
Hodiny tikaly
Cas se vlek
Byla jsi sen
Co zmizel vlek

[Refr;n]
Kde jsi byla
Kdyz svet se lamal?
Kdyz mesic zhasl
Kdyz jsem te volal?
Srdce tluce
Ale mlci v tmach
Prisla jsi pozde
Zustava strach

[Bridge]
A kdyz jsi prisla
Slova ztracena
Hledam tvuj pohled
Jen prazdna veta
Tma mezi nami
Co driv nebyla
Prisla jsi pozde
Obel jsem te.

_________________________________________________
Dopis muzi

Sloka 1
Odpust mi, prosim, odpust,
v srdci je dest, v dusi je vanice, v tele jen tres.
Odpust za vsechno, co bylo,
za to, jak moc jsem te milovala.
Odpust, vse co ze nezachranime
bolest ani cil cesty.

Refr;n
Sny se rozplynuly jak dym,
rozpustily se mezi nami.
Zustal jen sram, zustal klin — slovy to vyjadrit.
Rikal jsi, ze me milujes — ver, ted jsi pro me cizi.
A ja te odpoustim, pust me dal…
Ver brzy vsechno zapomenes, jak dym.

Sloka 2
Tve slova — tve priznani, vycitky, strach a shon…
S tebou v odlouceni ticho reze jak ostry hrot.
Podzimni laska dohoriva, a popel leti v pameti…
Co delat, kdyz duse nevi,
jak srdce znovu probudit?
Jak naucit milovat?

Refr;n
Sny se rozplynuly jak dym,
rozpustily se mezi nami.
Zustal jen sram, zustal klin — slovy to nejde vyjadrit.
Rikal jsi, ze me milujes — ver, ted jsi pro me cizi.
A ja te odpoustim, pust me dal…
Vse brzy vsechno zapomenes, jak dym.

Bridge
Znovu stat a mohl odpustit,
znovu verit, znovu zit…
To se naucim — ale uz ne s tebou.
Sbohem. Odpust. Zustal jsi s tmou.

Finale (tise, septem)
Sny se rozplynuly jak dym…
rozpustily se mezi nami…
Rikal jsi, ze me milujes…
ale bodal do zad, prinesl jsi zlo…

___________________________________________
Aspon na chvilicku

[Sloka 1]
Necekala jsem, netusila —
A ty jsi najednou stal tak blizko.
A srdce se mi zastavilo v hrudi —
Z te chvile, z te touhy, z te blizkosti.
Myslenky proletly hlavou jak vitr:
„Tak moc se mi styskalo…”
A vsechno zacalo znovu,
Od nuly… bez obrany.

[Refr;n]
Aspon na chvilicku,
Aspon na moment,
K tobe se priblizit…
Zaseptat ti potichu: „Miluju te,”
A v tom nebi se ztratit.
Za zvuku deste kolem nas
Jen zavolej… at prijdu zas.
Na krok, na dotek,
Na dech… zpet.

[Sloka 2]
Tvuj hlas mi zni uvnitr,
Ale rty mlci dal.
A ja jsem zas na hrane —
Nespim… a neziju dal.
Ach, kez bych mohla vratit cas
Tvuj smich, ten jas…
Slza sklouzla po tvari —
Ty jsi pryc… a ja ve tmach.

[Refr;n]
Aspon na chvilicku,
Aspon na moment,
K tobe se priblizit…
Zaseptat ti potichu: „Miluju te,”
A v touze se utopit.
Trochu nehy, trochu krasy,
Ztratit se v te stare vasni.
Na krok, na dotek,
Na dech… zpet.

[Mezihra]
Ach, Boze, jak tezko se dycha…
Bez tebe nemuzu spat…
Ta hloupa bolest me dusi,
A srdce mi v hrudi zhasina.

[Finale]
Kez by to slo vratit zpet…
Aspon na chvilicku,
Aspon na moment…
Podivat se ti do oci,
A videt, kdo doopravdy jsi.
_________________________________________________

Kridla snu.

Sloka 1
Lide miluji — a presto nevidi svetlo,
city hasnou, jak svitani v bouri ztraci se.
Najdou lasku — a hned ji zas zrati,
v kriku a v krivdach lamou svou nehu.

Sloka 2
Ma zena, ma svetelny sen,
ty jsi ohen, co hori mi v hrudi den za dnem.
Jsi perla v mori samoty,
bez tebe nemaji smysl me cesty.

Refr;n
Ty jsi perla, muj klid,
bez tebe svet je prazdny, nezivy.
Ty jsi ve mne zapalila plamen a jas,
dala jsi kridla, kdyz zadna uz nezbyla.

Sloka 3
Jsem vdecny za kazdy den,
ty jsi odehnala mou temnotu, muj stin.
Za kazdy okamzik ti dekuji,
ty jsi odpoved na vecne jaro i smich.

Refr;n
Ty jsi perla, muj klid,
bez tebe svet je prazdny, nezivy.
Ty jsi ve mne zapalila plamen a jas,
dala jsi kridla, kdyz zadna uz nezbyla.

Bridge
V srdci jsi zazehla pozar,
otevrela nebe, zlomila hraz.
A ja chci uz jen tebou dychat,
nic jineho nechci znat.

Sloka 4 (finalni)
Otevrela jsi nebe, kde driv byla zed,
ty jsi muj zivot, ty jsi muj kveten.
Dala jsi mi kridla, dala sny,
a vsechny ledy se rozpustily.

Zaverecny refr;n
Chci byt s tebou — navzdycky,
nepotrebuju slavu ani mesta.
Ty jsi ve mne zapalila plamen a jas,
dala jsi kridla, kdyz zadna uz nezbyla.
____________________________________________________
 Vdecnost vesmiru

Sloka 1
Za den, co zacina svetlem,
za dest, co septa na skle,
za okamzik, co zustal bez povsimnuti,
za svetlo co zije hluboko ve mne.

Ty jsi tu, kdyz mlcim,
ty jsi tu — a ja nekricim.

Refren
Dekuju ti, Vesmire, za cestu, za kazdy krok,
za srdce i za naruc, za to, ze ve tme vzdy hori svice,
ty mi davas svetlo — ktere v dusi zni.
Za bolest, za stesti, za jaro, za rano,
co vitam ve vetru — tobe, Vesmire, dekuju.

Sloka 2
Ty ucis milovat a odpoustet,
ty ucis jit a neupadnout, nezabloudit,
a na tezke ceste — neztratit sebe.
Za to ti chci zpivat pisne.

Ty jsi tu — i v samote,
ty drzis me uprimne.

Refren
Dekuju ti, Vesmire, za cestu, za kazdy krok,
za srdce i za naruc, za to, ze ve tme vzdy hori svice,
ty mi davas svetlo — ktere v dusi zni.
Za slzy, co smyvaji strach,
za kridla, co taji v oblacich —
tobe, Vesmire, dekuju.

Bridge
Za to, ze jsem mama, za detsky smich,
kteri po ranu zni, za ruce, co drzi, kdyz je ticho...
Dekuji za moudrost, za volny let,
a za sen, co dusi zije.

Finale
Dekuju ti, Vesmire, za vsechno —
za slunce, dest a jasnou tvar,
za den, za noc, za ticho v hrudi —
ty jsi ve mne — a ja s tebou...
Ty jsi uvnitr.
__________________________________________________

Svet bez hranic

Sloka 1
Daleko za hranici, kde svitani nikdy nehasne,
kde hvezda septa s vetrem a cas nema moc,
tam, kde se nebe tise sklani k dusi
a noha nevkroci tam, kde neni bolesti ani kriku.

Sloka 2
Tam, kde se duse jako jiskry poznani setkavaji
po tisicich let — bez hranic, bez louceni.
Kde neexistuje zlo, zadna lez ani klam,
kde slova nejsou treba — vse je v ocich, bez false.

Refren
Tam, kde zavist usnula
a zmizela potreba ovladat, vlastnit, predstirat, trpet.
Kde dech je lehky jako motyli kridlo
a laska neni jen okamzik, ale ziva reka.

Sloka 3
Kde se neukryvaji oci, nestiskavaji dlane,
kde usvit neni konec, ale zacatek symfonie.
Kde se srdce smeji a nikdo nemlci,
kde se neodsuzuji jizvy, neboji se odpoustet.

Zaver
A tady… se ztracime v hluku,
zapomneli jsme na klid, probouzime se s usvitem
a bojujeme sami se sebou.
Ale i v tomhle stinu nam zustala nit —
skrze vsechny hranice se ucit… s laskou zit.
__________________________________________________
Svet bez stinu

Sloka 1
Daleko za hranici, kde svitani nezhasina,
hvezda septa s vetrem, kde cas uz nevladne.
Nebe se sklani k dusi, tise hladi nas,
tam bolest neznaji, zadny plac, zadny hlas.

Refren
To je svet bez stinu, kde laska proudi dal,
bez lzi, bez klamu, jen cisty cit zustava.
Tam kde oci mluvi, kde srdce vi,
ze usvit neni konec, jen zacatek symfonii.

Sloka 2
Duse se setkavaji, jiskry poznani,
po tisicich let, bez louceni, bez hranic.
Tam, kde zavist spi a nikdo nechce brat,
kde kazdy dech je motyl, co svobodne muze hrat.

Refren
To je svet bez stinu, kde laska proudi dal,
bez lzi, bez klamu, jen cisty cit zustava.
Tam kde oci mluvi, kde srdce vi,
ze usvit neni konec, jen zacatek symfonii.

Bridge
A tady my bloudime, v hluku a tme,
zapomneli jsme na klid, co v dusi je.
Ale v tom stinu sviti nit,
ucime se znovu s laskou zit.

Zaver
To je svet bez stinu, kde laska proudi dal,
bez lzi, bez klamu, jen cisty cit zustava.
Tam kde oci mluvi, kde srdce vi,
ze usvit neni konec… jen zacatek symfonii.
____________________________________________
Jaro zaklepalo tise

Sloka 1
Jaro tise zaklepalo — zpo;atku nesmele, jak sen,
ale brzy v nebi rozeznela se bour;e — jarni bour;e jen.
Ona smetla stopy v;nic, ocistila svet od zimnich snu,
a po veselych kolotocich zase dech lasky nehu k nam.

Refren
Jaro jde — a vsechno kvete,
a v kapkach srdce zpiva sny.
Ono nese zivou silu,
vraci svetlo, jas a klid.

Jaro jde — nelze ho udrzet,
v ocich lidi — radosti svit...
Se sebou nadeji nam vratilo,
smutek oklamalo navzdy.

Sloka 2
Ono omylo vsechny cesty, s rek stahlo led, i chladny krunyr,
a rozdavalo na zaprazi zeleny list — svuj akord, svuj klic.
Stromy sotva pohladilo — i hned oblekly listi jak vojaci.
Jaro prislo. A v dusich znovu — vune, zare.

Refren (opak.)
Jaro jde — a vsechno kvete,
a v kapkach srdce zpiva sny.
Ono nese zivou silu,
vraci nam svetlo, jas a klid.

Jaro jde — nelze ho udrzet,
v ocich lidi — radosti svit...
Se sebou nadeji nam vratilo,
smutek oklamalo navzdy.

Koda
Srdce svym teplem zahralo...
Jaro prislo... Jaro prislo...
_________________________________________________________
Dekuji spolucestujicim.

[Sloka 1]
Dekuji spolucestujicim,
Na pouti zivota v klikat; linii.
Za vzlety, za pady, za pribeh skryty,
Za chvile, kdy svet byl tak necitelny.
Naucil stat bez opory,
Na nohach vlastnich, bez dechu v tele.

[Sloka 2]
Dekuji za dary, za krasu a lasku,
Za kvety, co rozkvetly v srdci bez masky.
Za kridla v letu, za slunce i vitr,
Za jaro, za smich, za more a pisek.

[Refr;n]
Dekuji ti zivote, i kdyz jsi palil,
Za kazdy okamzik, kdy srdce se smalo i balo.
Za kazdy pad, za kazdou vysku,
Za svetlo, co prosvita tmou.

[Sloka 3]
V horach a v lesich, v noci, v tichu,
Za nehu, co nezmizi, jen meni se v pisni.
Za zkusenost v sepotu hvezd,
Co zni dal v pameti – hluboko, bez cest.

[Sloka 4]
Dekuji vetru, casu i vire,
Za ticho, co hoji, za stiny v mire.
Za bolest, za soucit, co naruc dava,
Za pad i za silu, kdyz noc je tmava.

[Sloka 5]
Za tyranii, zarlivost a zlomena kridla,
Za empatii – co zustala ticha.
Za bolest, co septa jmenem,
Za noc, co place neviditelne vsem.

[Sloka 6]
Za krik o zed, za vycitky v tmach,
Za vulgaritu, co potkas v slzach.
Za zklamani, co srdce pali,
Za zal, co v mlze ticho hali.

[Bridge]
Videla jsem stari – bez masky, bez klamu,
Alzheimer, Parkinson, bolest beze jmena.
Tiche louceni, slzy beze slov,
Dustojnost bledne v zaviji noci.

[Sloka 7]
A presto, i v nejhlubsi tme,
Dekuji za svetlo, co dycha ve mne.
Za slzy, co davaji zivotu smysl,
Za vzlet i pad, co ticho vyslysel.

[Zaver]
Za dech, za okamzik, co v dusi zni,
Za zivot, co plane v usvitu dni.
Za chvili, co nezmizi, co proudi dal,
I kdyz zustal stin krvavych ran.

[Outro – septem]
A tehdy tise zaspetam:
„Vse zvladnu, ve vzletech nespadnu.
Na ramenou stiny vsech dni,
Ale v ocich — svetlo, ne tmu.“
Dekuji tem, kteri me naucili letat.

________________________________________________________
Ticho, ktere uci letat

[Sloka 1]
Ticho me uci — nespadnout ve vzletu,
dekuji za cestu, za krivolake dny.
Za ty, kdo byli — v bourich i v tichu,
za kazdy vzlet a pad, co zustava beze slov.

Na vlastnich nohach — bez opory, bez doteku,
stojim, dycham — v prazdnote, bez stop.
Za neznost, za kvety, za stesti okamzik,
za vitr, co mi rozvinul kridla.

[Refr;n]
Zvladnu vsechno — ve vzletu nespadnu,
v srdci jizvy, ale oci ne do tmy.
Svetlo skrz slzy, vira v kazdy novy den —
dekuji tem, kdo me naucili letat bez strachu.

[Sloka 2]
Hory septaji, lesy dychaji snem,
noc je jako objeti, zkusenost usmiva a zpiva.
Za krik, za zlost, za zarlivost i odcineni,
za neznost, co tise hori uvnitr.

Videla jsem stari — tvari v tvar,
mlcici rozlouceni — bez slov, bez reci.
Slzy bez hlasu, v pruzracnem tichu,
kde lidsky zivot je jen dotek a bolest.

[Refr;n]
Zvladnu vsechno — ve vzletu nespadnu,
v srdci jizvy, ale oci ne do tmy.
Svetlo skrz slzy, vira v kazdy novy den —
dekuji tem, kdo me naucili letat bez strachu.

[Bridge]
I v stinech dna — roste paprsek,
z bolesti jde nadeje, a z temnoty svet.
Kazda jizva je mapa, kazdy krok je modlitba,
ja ziju, a ve mne jeste hori ohen.

[Refr;n]
Zvladnu vsechno — ve vzletu nespadnu,
i kdyz noc je horka — probudim se znovu.
Na bedrech stiny, v dusi pisne —
dekuji vam… za pozemske lety.

_________________________________________________
Pisen zivota.

[Sloka 1]
Utikaji leta, to vy prece vite,
Ohlizim se smutne, s bolesti v dusi skryte.
Kdyby sel cas vratit zpet,
Aspon na chvili, na par let.

[Refr;n]
Roztahnout kridla, jinak se smat,
S vetrem a sluncem znovu se znat.
Vuni kvetu nest do dalav sveta,
Tehdy se nam zdala nekonecna leta.

[Sloka 2]
Kdyby slo vratit cas, minuty, hodiny,
Zit moudreji, neplytvat silami.
Kazdy moment jako poklad vzit,
Ale cas se zpet uz neda chytit.

[Refr;n]
Roztahnout kridla, jinak se smat,
S vetrem a sluncem znovu se znat.
Vuni kvetu nest do dalav sveta,
Tehdy se nam zdala nekonecna leta.

[Bridge]
A my bezime, slepi a hlusi,
Zlost a litost v dusi.
Zapominame, co mame mit rad,
Ucime se prosit, kdyz neni kam spat.

[Sloka 3]
Az jednoho rana zaklepe stari,
V tichu se vynori stare tvari.
Kolik chyb, kolik slov nevyrcenych,
Usmev minulosti nezhoji hrich.

[Zaverecny refr;n]
Roztahnout kridla, jinak se smat,
S vetrem a sluncem znovu se znat.
Mozna to nestihnem, mozna jen zpevem,
Ale v srdci si ponesem vlastni letem.
____________________________________________________