Замезли на небе облака
Как алмазы засияли горы.
Сначала словно зеркало —
Замёрзшая река.
Как будто серебрится море,
Там снег-художник,
Лёгкий штрих внося,
Рисует неотразимые узоры.
Торопит утро — всё в снегах,
Иллюзии туманят горы.
Прекрасна вязь бахромы,
Гор вершина — облака.
Ты знаешь?
Ветер там нас ждал,
Скользя в лучах,
Порхая над снежным покровом.
::::::::::::::::::::::::::::
Na nebi zmrzly oblaky,
Jako diamanty zazarily hory.
Nejprve jako zrcadlo —
Zmrzla reka.
Jako by se more stribrnilo,
Tam snih-malir,
Lehky tah,
Maluje neodolatelny vzory.
Ranni spech — vse je ve snehu,
Iluze zahaluje hory.
Kr;sn; je krajka trasni,
Vrchol hory — oblaky.
Ty vis?
Vitr nas tam cekal,
Klouzal v paprscich,
Poletoval nad snehovym pokryvem.
Свидетельство о публикации №121010106035
