William Shakespeare - Сонет 35

Уильям Шекспир
(1564-1616)

Оставь свои печали и сомненья:
В колючках - розы, в ряске - гладь пруда,
Луна и солнце – в тучах и затменьях,
Червяк - в заветной сладости плода,

Греховны все. Сейчас, к примеру, я,
Когда тебя так слепо защищаю:
Беру я грех смертельный на себя
За то, что все грехи твои прощаю.

Ищу я смысл в порывах чувств твоих -
Хотя ему как раз там нет и места,
С собою сам веду за нас двоих
Гражданскую войну любви и мести.

Пособником невольно стал скоро
Меня с улыбкой грабящего вора.


William Shakespearе
(1564-1616)
Sonnet XXXV

No more be grieved at that which thou hast done:
Roses have thorns, and silver fountains mud:
Clouds and eclipses stain both moon and sun,
And loathsome canker lives in sweetest bud.
All men make faults, and even I in this,
Authorizing thy trespass with compare,
Myself corrupting, salving thy amiss,
Excusing thy sins more than thy sins are;
For to thy sensual fault I bring in sense,
Thy adverse party is thy advocate,
And 'gainst myself a lawful plea commence:
Such civil war is in my love and hate,
That I an accessary needs must be,
To that sweet thief which sourly robs from me.


Рецензии